Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
Nesnažte se zvládnout vše hned. Práce vám neuteče.
Ne 1.2.1.26 Mt 5,1 – 12
1Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.2Tu otevřel ústa a učil je:3„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.4Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.5Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.6Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.7Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.8Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.9Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.10Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.11Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.12Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.
„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské….“
Po 2.2.26 Lk 2,22 – 40
22Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina –23jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ –24a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.25V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.26Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.27A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Záko28vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:29„Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,30neboť mé oči viděly tvé spasení,31které jsi připravil přede všemi národy –32světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“33Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.34A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat35– i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“36Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let37a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.38A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.39Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.40Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.
Út 3.2.26 Mk 5,21 – 43
21Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup.22Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám23a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“24Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.25Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení.26Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.27Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.28Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“29A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.30Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“31Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“32On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila.33Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu.34A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“35Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“36Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“37A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.38Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení.39Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“40Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo.41Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘42Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.43Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.
Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“
St 4.2.26 Mk 6,1 – 6
1Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.2Když přišla sobota, počal učit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: „Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!3Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ A byl jim kamenem úrazu.4Tu jim Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě.“5A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.6A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
„… Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ A byl jim kamenem úrazu.
Čt 5.2.26 Mk 6,7 – 13
7Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.8Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;9aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.10A řekl jim: „Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.11A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“
12I vyšli a volali k pokání;13vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.
Pá 6.2.26 Mk 6,14 – 29
14Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly.“15Jiní říkali: „Je to Eliáš!“ A zase jiní: „Je to prorok – jeden z proroků.“16Když to Herodes uslyšel, řekl: „To vstal Jan, kterého jsem dal stít.“17Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa,18a Jan mu vytýkal: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“19Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.20Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.21Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.22Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám.“23Zavázal se jí přísahou: „Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království.“24Ona vyšla a zeptala se matky: „Oč mám požádat?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“25Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“26Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.27Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři28a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.29Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu.
Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“
So 7.2.26 Mk 6,30 – 34
30Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.31Řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.32Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.33Mnozí spatřili, jak odjíždějí, a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.34Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.
Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.