Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
Nejde o to, kolik je kde věřících, ale nakolik je jejich konkrétní víra přítomna v konkrétních skutcích.
Ne 2.2.25 Lk 2,22 – 40
22Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina 23jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ –24a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.25V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.26Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.27A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon,28vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:29„Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,30neboť mé oči viděly tvé spasení,31které jsi připravil přede všemi národy –32světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“33Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.34A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat35– i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“36Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let37a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami38A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.39Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.40Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
Po 3.2.25 Mk 5,1 – 20
1Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.2Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem.3Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.4Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.5A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.6Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem7a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“8Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“9A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚Legie‘, poněvadž je nás mnoho.“10A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.11Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů.12Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“13On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce14Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.15Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.16Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.17Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin.18Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním.19Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“20Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
Út 4.2.25 Mk 5,21 – 43
21Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup.22Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám23a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“24Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.25Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení.26Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.27Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.28Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“29A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.30Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“31Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“32On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila.33Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu.34A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“35Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“36Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“37A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.38Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení.39Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“40Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo.41Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘42Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.43Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.
St 5.2.25 Mk 6,1 – 6
1Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.2Když přišla sobota, počal učit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: „Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!3Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ A byl jim kamenem úrazu.4Tu jim Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě.“5A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.6A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
Čt 6.2.25 Mk 6,7 – 13
7Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.8Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;9aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.10A řekl jim: „Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.11A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“12I vyšli a volali k pokání;13vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
Pá 7.2.25 Mk 6,14 – 29
14Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly.“15Jiní říkali: „Je to Eliáš!“ A zase jiní: „Je to prorok – jeden z proroků.“16Když to Herodes uslyšel, řekl: „To vstal Jan, kterého jsem dal stít.“17Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa,18a Jan mu vytýkal: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“19Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.20Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.21Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.22Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám.“23Zavázal se jí přísahou: „Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království.“24Ona vyšla a zeptala se matky: „Oč mám požádat?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“25Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“26Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.27Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři28a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.29Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu.
So 8.2.25 Mk 6,30 – 34
30Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.31Řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.32Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.33Mnozí spatřili, jak odjíždějí, a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.34Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.